pondělí 16. prosince 2013

5k aneb nejen ultramarathonem je člověk živ

V poslední době nemám tolik příležitostí se účastnit dálkoplazových akcí, tak si maximálně pobíhám sám a každou sobotu se účastním sprinterské 5 km tratě, série ParkRun v parku Bushy nedaleko domu co bydlím. 
Nikdy předtím jsem tuto vzdálenost seriózně nebral, až v poslední době jsem úplně propadl touze poprat se s 10ti zatáčkami, které okruh nabízí - každou sobotu plnou dávku utrpení, bolesti a když se zadaří tak na konci i radosti. Závod v Bushy parku je známý svým největším počtem pravidelně startujících závodníků, který je v průmeru 750 na závod. Závod je úplně zdarma, je měřený systémem čárových kódů, který je naprosto úžasný a doporučuju všem kdo pořádá závody i v ČR. Rekord drží Andrew Baddley za 13:48, nejlepší žena Justina Heslop za 15:58. V průběhu roku se třeba staví si zaběhnout svou pětku i Mo Farah,
když se stavil naposledy tak ji měl za 15:06. Proč to vše píšu, teď o víkendu jsem si zaběhl svůj osobák v čase 19:25 a dal jsem si úkol, že do jara se dostanu pod pro mě důležitou hranici 19:00 minut. Takhle veřejně je to pro mě o to větší závazek a nebude lehké jen tak se na to vykašlat. Zjistil jsem, že v těch pár minutách co závod běžím zažiju polovinu zážitků co standartně zažívám na kdejaké stokilometrové vzdálenosti. Prvni km euforie, většinou přepal, pak nějaké srovnání tempa, kolem 3500 m krize jako prase, a hledání nejvhodnějšího místa na zvracení, v posledních třech zatáčkách instinkt profesionálního zabijáka soupeřů, souboje rameno na rameno, cílová rovinka, kdy mi praskají stehna, lýtka i plíce vypovídají službu a pak to uvolnění za čárou a poplácání si po
ramenou se soupeři, které jsem udolal nebo oni mě. Už se za těch pár týdnů s některýma i poznávám a mám se na pozoru do dalších závodů, abychom svedli své souboje znova a lépe. Je to celé o strategii, jak přijít na start v přesnou dobu, aby člověk měl čas se protáhnout ale zároveň se neunavit a pak následně neprochladnout. Je to malá událost pro běžecký svět, ale velký motivační prvek pro mě. Takže až mě přijedete navštívit tak běžecké boty s sebou!

7 komentářů:

  1. Mám malý kufr-půjčíš pantofle(TatA)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasne..pro tebe uz tady mam nachystane fajnove Brooksy!!

      Vymazat
  2. Tak to mi přijde ten tvůj zážitek jako pro mě Lysacup. Taky je to obrovská změna oproti dálkovým trasám... ale hodně dobrá ! Poznal jsem taky díky tomu spoustu lidí! Zdravím tě, Jirka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jiriku, no ja doufam ze budu mit aspon jednou prilezitost si s vama na Lysonu vybehnout! Musi to byt pekne maso

      Vymazat
    2. Já to zkusil-maso to je!(TatA)

      Vymazat
  3. Super článek pěkně se to četlo :) taky jsem spíš vytrvalec, ale od jara do začátku zimy běhám tak třikrát týdně 5km u nás v Leštině na severní moravě :) zatím mám osobák 19:28 a taky se chci dostat pod 19:00. tak ti džím palce ať ti to vyjde!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele a nejsi moje dvojce..dokonce i z te severni moravy pochazim :D tak at to beha!!! pak se pochlubime jak jsme na tom

      Vymazat

Každý komentář potěší